Dětské hry a rozpočítadla

Jedním ze sběratelů dětských lidových říkadel byla Františka Svobodová-Goldmannová, která žila do roku 1924 v Čejči. Zde působil její muž jako řídící školy. Byl dobrým muzikantem a znalcem lidových písní. Z rukopisné sbírky Františky Svobodové, do níž velkou měrou přispěl Jan Plchút z Hovoran č. 26, uvádíme škádlivky, dětské hry a rozpočitadla:

Škádlivky:
1. Anča, Kača, Marýna,
to sú pěkné tři mína,
a Babuša, to je duša,
spadla z pece na Matúša,
Matúš sa jí polekál,
chytňa gatě, utěkál.
 
2. Mařa, kařa
nesla hůlku na pekařa,
pekař jí ju vydřel,
celú ju s ňu odřel.

3. Šardičáci srnci,
rýpali sa v hrnci,
vyrýpali Šardičáka,
strčili ho do čepéka
a z čepáka na mísu,
říkali mu Matýsu.

4. Pondělí - přinde-li.
Úterý - bude-li
Ve středu - kus medu.
Ve čtvrtek - záprtek.
V pátek - svátek.
V sobotu - na robotu.
V nedělu - na mšu svatú.

5. Mikuláš ztratil pás,
Mikulenka sukňu,
kdo ju má, ať ju dá,
dostane kus cukru.

6. Jan, baran, basista,
prodal gatě za tři sta
a košelu za dva,
bude zajtra svatba
a pozajlra ještě větší
našej Kači nic nesvědčí.

Ke škádlivkám můžeme přiřaditi rozpočitadla a dětské hry, jichž se podařilo zachytit jen několik. Kluci hrávali pěčka a kuličky, děvčata spíš na sochy, na plátenka, na tetku Trdlici a další. Doba dospívání s sebou nesla i to, že se obojí už během školních let učili tancovat. Učili se při hrách i mezi prací, mladší od starších, a bylo samozřejmostí, že když v sobotu před hody přinesli ze školy poslední vysvědčení, v neděli pod májem už předváděli dědině, že nejsou děti, ale dívky a pacholci. O tom, že naši předkové rádi tančívali, svědčí i to, že tance šotyška, veverka a vařajkářská se nezachovaly v žádné jiné vesnici, jen u nás, kde je zachytili a zapsali v 50. letech národopisní sběratelé. Dnes je zařazují do svých programů mnohé okolní soubory.

Rozpočítadla
1. Jeden, dva, tři, čtyry, pět,
šest, sedn, osn, devět,
zavřite si chalúpečku,
vleze vám tam medvěd.
 
2. En, ten, tány,  
hen ten vraný viděl vlčka,
stál u potočka.
 
3. Ana, tan, týny,
kde sú líny?
Já líny neviděl,
já viděl raka,
lez do potoka;
já po něm házel,
on bobky sázel.
Jede jehla po moři,
sama sebú hovoří:
kdo nepůjde ven,
uderím ho zlatým kameňem.

4. En, den, dýnus,
sú raka týnus,
sú raka, tyky, taka,
aja, baja, kacabaja, bum.

5. Géc, géc, dosteštajna brýle
zizen, cvajn, zizen, cvaj.
On se nege, rige, šmigvajt,
šmigvajt, zisten, svajn.
 
6. jede pán Kolefán,
kolečka mu vrzukají.
Počkej, páne Kolefáne,
budeš s námi večeřeti,
po večeři karty hráti;
hus sedí v okně,
pes na ňu hukne:
buky, huky, mezi buky,
aló, marš ven!

Na vlka
Hráči si zvolí vlka, ostatní jsou ovcemi. Vlk se schová do doupěte, ovce se postaví do řady a jdou k němu. Rozestaví se kolem vlka a říkají:
„Vlku, vlku, polez ven
a dej kůži na buben,
my ti pochod zabubnujem,
až polezeš na lov ven.“
Vlk vyběhne a žene se za ovcemi; kterou chytne, stane se vlkem.  

Na kožušníka
Zvolený nebo vyčítaný hráč se posadí na zem. Ostatní se postaví kolem něho a říkají:
„Khárom, khárom,
mík, mík, mik,
oženíl se kožušník,
vzal si starů cigánku,
pověsil ju na bránku
a z bránky do chlívka,
byla dobrá polívka.“
Při slově „polívka“ se rozběhnou, kožušník vstane a honí je. Koho chytne, jev příští hře kožušníkem.

Úryvky z knihy OKOLO HOVORAN, vydané v roce 1993 Obecním úřadem v Hovoranech.